Leonard Vernon

Nemám nic proti vědcům a studentům vysokých škol. Věnují dlouhá léta života studiu svého oboru. Jejich práce obsahují mnoho stran odborného textu, plného vzorců a cizích slov, kterým rozumí opět jen absolventi stejného vědního oboru. Vědci dokáží popisovat jevy jako gravitační vlny, teorie relativity, quarky a superqarky, kvantové jevy, černé díry, supernovy, bílí trpaslíci, supravodivost a podobně. Pojmy, které jsou pro ostatní z nás jen abstraktními definicemi něčeho, čemu nikdy neporozumíme, a co do našeho života nepřinese nic užitečného, přestože finanční podpora vědeckých pracovišť je více než štědrá. Mnoho vědců dokázala své výzkumy aplikovat do užitečných vynálezů. Přesto je, troufám si říct, většina studovaných odborníků kastou, která se povýšeně snaží veškerou svou činnost šifrovat do nesrozumitelných statí jen proto, aby prokázali své vědomosti. Co na tom, že nepochopili pravou podstatu elektromagnetického pole, světla, gravitace, elektřiny, jejich skripta je naučila vš...

Taky máte pocit, že čas utíká rychle, mnohem rychleji, než za našich mladých let? Jdete v pondělí do práce a než se nadějete, je tu odpoledne. Po práci pár chvil doma s rodinou a před televizí, načež vás spánek, který snad ani nebyl, přenese do dalšího dne a z úterka se najednou stane pátek, ani nevíte jak. Víkend uplyne rychlostí závodního hřebce a je tu další pondělí. Dva měsíce prázdnin byly pro nás v dětském a mladém věku obdobím, trvajícím snad věčně. Co jsou dva měsíce dnes? Léto se přehoupne k vánocům, po troše zimy beze sněhu přeskočí Nový rok jako cifra na digitálním displeji, následován svátky Velikonoc a už je tu opět léto, prázdniny, podzim... Někdy se mi stane, když podepisuji omluvenku v sešitě syna, že se zarazím nad číslicí letopočtu: jaký že to je vlastně rok? 2007? Nebo vlastně už 2017? V dětství jsem měl bujné představy, jak bude svět vypadat v tom, velmi vzdáleném, roce 2000. Čistý svět bez válek, plný robotů, vykonávajících za nás práci, létajících voz...